Jsem opravdu hodně společenský člověk. Vždycky jsem vyhledávala lidi a přátelé, kteří mají stejné anebo alespoň trošku podobné zájmy jako mám já. Já jsem vždycky moc ráda chodila do tanečních. Poprvé v tanečních jsem byla, asi když mi bylo deset let. Jako desetiletá holka jsem moc ráda tancovala. Tancovala jsem ráda i dříve, ale to bylo spíše jenom takové naoko, že jsem si tancovala doma. A když potom moji rodiče zjistili, že mám ráda tancování a že moc ráda tancuji, tak mě přihlásili do taneční školy. To už jsem byla jako desetiletá holka a byla jsem v tom opravdu hodně šikovná. Později, když mi bylo asi šestnáct let, tak jsem chodila také do tanečních, ale to už byly nějaké odborné.
Společnost našich tanečnic a tanečníků mě velice těšila, tak mě potom bavilo. Když jsem se dozvěděla, že moje maminka také kdysi tančila balet, ona mi říkala, že balet byl její sen a že se také později chtěla živit jako profesionální baletka. Řekla jsem si, že je to opravdu prima, že je tohle skvělé. Proto jsem také své mamince řekla, proč ona vlastně v baletu nepokračovala? Ona mi řekla, že se tam jednoduše nepohodla s dalšími baletkami.
Ona mi říkala, že to byla taková parta baletek a taková společnost lidí, která ji vůbec nevyhovovala, protože tam se vyměnila paní učitelka, paní učitelka baletu totiž byla potom teta dvou baletek a samozřejmě že, je to potom byla pro maminku konkurence a pro ty dvě baletky také, takže to dopadlo velice špatně. Hádaly se tam navzájem a také si ničily baletní věci. Takzvané piškoty. A musím říct, že mě to velice mrzelo a jsem ráda, že u mě se tohle vůbec neděje. Proto raději vyhledávám takovou společnost lidí, kde je mi skvěle. A protože umím dobře balet a také tancuji, tak vyhledávám společnost lidi, kteří rádi tancují, také pořádáme různé taneční večery.